Libor Kalous dámy a páni, to je osoba, ktorá žije bojovými športami už nejakú tú dobu. Tento piatok má pred sebou ďaľšiu obrovskú výzvu, doteraz asi najväčšiu, čo sa týka role športovca. Zápas bez rukavíc na Králi ulice 3, wow.
Kedy sa presne začala tvoja cesta novinára?
„První články jsem začal psát asi před 18 lety, tehdy jsem psal pro časopis o hokeji. To všechno při práci. Postupem času se vše otočilo a psaní se stalo prací na plný úvazek, což je vlastně doteď. Prošel jsem si novinami, největším českým webem Sport.cz a psal jsem o hokeji a bojových sportech. Zažil jsem olympiádu, mistrovství světa, NHL, UFC. Když tohle člověk zažije, nechce odejít, je to práce, ale také droga. Postupem času jsem víc a víc psal o bojových sportech, které mě přitahovaly odmala, nebyl jsem spokojený s vytížeností, tak jsme s kolegou před třemi lety založili web kaocko.cz, kde jsem doteď. Je to hromada práce, ale bez tohoto to nejde. Prostě nás to baví.“
Čím si bojové športy získali tvoju priazeň?
„Chlapi a boj, to k sobě patří. Dva bojovníci proti sobě, tohle jde prostě k sobě. Nikdo jiný jim nepomůže, vše jen na nich. Adrenalin, stres, emoce, strach, euforie. Prostě smrtící koktejl, který může dopadnout na dvě strany. Výbuch radosti, smutku. Bojové sporty jdou na hranici, to se mi líbí.“
Si teda redaktorom webu kaocko.cz. V čom je táto rola najťažšia?
„Nejtěžší nevím, ale jedno je jisté, pracuju 400 hodin měsíčně, víkendy, noční, web jsou kamna, do kterých se musí přikládat, jinak nebudou hořet. Přes tři roky jsem neměl volný den, ale to si nestěžuju, sám jsem si to takto vybral. Věřím tomu, že když něčemu dáte víc než ostatní, vrátí se to, i když to může trvat roky. Myslím, že jdeme správnou cestou, jen nesmíme polevit a makat, aby web fanoušky bavil. A není to jen o psaní článků, ale o komunikaci se sportovci, trenéry, organizátory, kolegy, partnery, člověk musí shánět peníze na provoz. Tady nic nekončí, web je živý organismus, kde se neví, co bude za pět minut.“
Tento piatok ťa čaká zápas, avšak nie len taký obyčajný. Na Králi ulice 3 absolvuješ súboj v bareknuckle pravidlách. Asi si pred seba dávaš veľmi rád veľké výzvy, že?
„Mám to takto hozený, vím, že se může stát cokoliv, je to tvrdý sport, ale trénoval jsem až 8krát týdně – práce, trénink, práce, několik měsíců tohle kolečko. Nic mezitím. Jak jsem řekl, bojové sporty mě baví, proto jsem si zkusil MMA, box, teď box bez rukavic. Sice jsem se vším aktivně začal až v 41 letech, ale pokud mám v sobě touhu, chci to zkusit i teď v 47 letech. Litoval bych, kdybych to nepoznal na vlastní kůži. I když to bude patrně bolet.“
Ako sa cítiš?
„Shazuju poslední 2 kila, za 3 měsíce 8 kilo, ale jedu poctivě a pomalu jídlem, nechci to sundat přes noc vodou. Pěkně pomalu, sice to je delší, únavný, ale budu z toho mít lepší pocit, je to více sportovní cesta. Zatím jsem v pohodě, ale nervozita přijde, to je jasný.“
Z pozície novinára si myslíš, že bareknuckle má na našom (CZ/SK) územi šancu získať si veľké masy divákov?
„Určitě, myslím, že Cyril Pažitný z Králi ulice to dělá dobře. Tento sport je atraktivní sám o sobě, ale lidi musí vidět sport, pak je to bude bavit, u boxu bez rukavic bych se já osobně vyhnul bizarnostem a šel bych především sportovní cestou.“
Ide o jednorazovú záležitosť, alebo toto bude len jeden z mnohých bareknuckle štartov?
„Nevím, jak jsem psal, zkusil jsem MMA, box, teď bareknuckle. Všechno jako hobbík, ale baví mě to. Až uvidím, jak jsem dopadl v pátek, rozhodnu se, co dál, pokud budu v pořádku, nestane se nic fatálního, zase něco vymyslím. Baví mě o bojových sportech psát, ale i trénovat a žít jimi.“